waawanyanka


Přejdi na obsah

Milí přátelé, známí a fanoušci,

mockrát děkujeme za to, že jste s námi prožívali nádherné období Waawanyančat "E". Střípky vzpomínek na výjimečnost jednotlivých momentů den po dni najdete v naší externí fotogalerii.

Ještě vzkaz šesti psím životům od jednoho lidského: Daly jste mému životu smysl a naplnění. Naučily jste mě překročit svůj stín. Posunuly jste hranice mých možností. Obrátily vnitřní svět ven. Od základu jste ho změnily. Prohlédly jste mě skrz na skrz. Ani dno mé duše vás neodradilo. Život s vámi byl jedno-duchým rituálem usměrňujícím energii v dobro-družství. Ať je vaše pouť životem stejně dobrá a laskavá, jací jste vy sami. Měňte lidi a změníte svět.

Tobě pak, Boojo, děkuji za obnovení prastarého spojení rozumu se srdcem. Života s mimoprostorovým a časovým vnímáním. Za rozlišení povrchního od skutečného. Za Tvou starost o prostou existenci, která se stala i mou. Mohla jsem být osamělá, ale nikdy ne sama.
Děkuji Voodoo a Dalimu za pouto, kterým pevně semkli smečku a ukázali mi, co to znamená být v srdci vlkem a duší Waawanyankou.

Málokdo se rodíme vůdcem smečky. Ale Vy mi dáváte šanci se jím stát. Učíte mě.

UČITI PSEM


Je to jednoduchá cesta domů. Vždyť jsme jedno-duší; jednou duší.
Pes nás vrací k počátkům. K vlastním kořenům. K přírodě, kde máme svou moudrost. Svou paměť. Svůj tep.

Když ztišíme myšlenky, přestaneme stavět na vnějších principech. Obrátíme se dovnitř. Budeme ve smíru ve vesmíru. Jedno je tu pro druhé a druhého by bez jednoho nebylo. Příkladem je nám strom. Žije s láskou. Nic nepotřebuje. Všechno má. Kořeny hluboko zapuštěné v zemi. Kmenem proudí to, co mu Země dává. Větve se mohutně rozpínají. Koruna si notuje s větrem. Je pod ochranou blyštivých očí hvězd. Strom opatruje druhé a druzí opatrují jej. Dává život spoustě forem existence. A jejich láska dává život stromu.

A tak je to i s lidmi a se psy. Pes je naším kořenem, když námi cloumá nestálost a potřeba cestovat. Je naším opěrným kmenem, když jsme osamělí. Naší korunou, když nás sny unášejí k oblakům. Jsme propojeni. Jsme od pradávna spřízněnými dušemi.
Pes je bytostí bez masky, přetvářky a diplomacie. Je sám sebou. Je odrazem pravdy. Je projekcí našich emocí. Nám dopřává stejného privilegia. Skutečná povaha člověka se zračí v chování jeho psa. Pes se snadno vcítí do naší situace a vyhodnotí ji dřív než my. Dokonale tlumí nárazy minulosti a budoucnosti. Minulost je v nenávratnu a budoucnost v nekonečnu. Nic jiného než tady a teď neexistuje. Konec je iluzí a začátek koncem. Všechno je jedním kruhem.

Kdybychom se nestyděli učit od psa, divili bychom se tomu, jak rázně se mění směr našeho života. Jak končí boj srdce s rozumem a nastává rovnováha. Naše úmysly jsou ryzí. Naše svědomí čisté. A naše oči dohlédnou až na dno psí duše. Tam se skrývá skutečné poselství o našem odvěkém poutu. Pes nám pomáhá na cestě k sobě samým. Jeho zásluhou se z nás mohou stát lepší lidé.

Michaela van Erne



Československý vlčák


je svébytným tvorem podobným vlku nejen zjevem, ale také křehkou duší a nezáludným srdcem. Vlk mu dal do vínku houževnatost, odolnost, trpělivost a bezmeznou oddanost smečce. Německý ovčák pak náklonnost k člověku, víru v jeho dobro a moudrost volby udělování povelů.

Československý vlčák může být hádankou stejně tak jako tenkou knihou. Záleží na tom, nakolik jste se v něm ochotni naučit číst. Na zážitky velmi pestrou historii chovatelské stanice Waawanyanka odstartoval SHARGOO. První pes. Rodokmenově AGAR MORUŠOVÝ HÁJ, což také stvrzoval dlouhým podpisem na všech patnících, stromech i keřích považovaných za hranice svého teritoria, ale pro nás to byl zkrátka Shargoo. Shargoo, který se kromě vyjmenovaných předmětů vepsal také stopou nesmazatelnou hluboko do našich srdcí.

Nevybrali jsme si ho po dnech ani hodinách strávených nad výsledky produktivity versus úspěšnosti chovatelských stanic. Chtěli jsme střípek ryzí přírody a vlastně na nás v tomto smyslu i zbyl. Nepřijeli jsme si pro něj s ambicí "urvat" šampiona, ale najít souputníka na cestě přetechnizovaným a přecivilizovaným světem. Nepátrali jsme po tom, jak které štěně vypadá, nechali jsme je, aby očichala, ohlodala a otestovala nás. To jedno jediné, které jsme, bůh ví čím, přitahovali, jsme si také odvezli s sebou domů. Dílem osudu bylo tímtéž, které pro nás vybral Karel Hartl. Tomuto pánovi (hodilo by se spíše Pánovi) vděčím za mnohé; nebýt jeho, nebylo by ani našeho života s československým vlčákem.

Když jsme uvažovali o názvu chovatelské stanice, automaticky jsme dospěli k Shargoo. Jako "příjmení" absolutně vyhovovalo. Nakonec jsme od tohoto záměru ale ustoupili, protože jsme se oprávněně obávali, že by nás jednou při každém vyslovení jejího jména potrápila nezacelená jizva v srdci. Ta, kterou neodstraní ani nejlepší plastický chirurg. Ta, kterou dokonce nesmyje ani řeka času. Zvolili jsme proto název neutrální:

WAAWANYANKA - Ten, který nad Tebou bdí (lakotština). V našem případě to platí oboustranně. A nezůstali jsme při jednom, pozvolna jsme se rozrůstali. Naším druhým psem se stala ASET VOODOO WOLF Z PERONÓWKI. Cestu k ní jsme našli v době, kdy začal být Shargoo osamělý. Lidská smečka se mu stala těsnou. Rozuměl našim slovům, ale nerozuměl nám. Volba padla na chovatele, které dodnes nepřestáváme velebit. Z toho, co do malé Voodoo ze začátku vložili, těžíme dodnes.

Při "výběru" jsme postupovali stejně jako u Shargoo. Nechali jsme ji, aby si zvolila nás. Respektive Shargoo se honosil oním výběrem, abych byla přesná. Voodoo se na něj navěsila a jako mucholapka už se od něj neodlepila. Byla naše.

O třetího psa jsme se rozmnožili o šest let později. Stala se jím BOOJAHEELA WAAWANYANKA, fenka z našeho chovu. Tušili jsme ji ode dne krytí a věděli o ní od 32. dne, kdy ji společně s ostatními hemžícími se sourozenci potvrdilo ultrazvukové vyšetření. Přihlíželi jsme tomu, jak se dobývala z maminčina břicha, viděli jsme ji přicházet na svět. Přesto, ač se to může zdát neuvěřitelným, jsme si ani ji, byť v roli chovatelů, nevybrali. Opět jsme nechali zaúřadovat cosi, čemu se říká šestý smysl, instinkt, osud, nebo jakkoli jinak. Zkrátka ta, která o nás jevila největší zájem, zůstala.

Živočišná říše nás chtě, nechtě vzala do svých tenat jako fortelné spodní prádlo. Společně s námi žijí čas od času také krtci (které si nevybíráme), myši (které si nevybíráme už vůbec), vlaštovky, které si dělají hnízdo pod krovem střechy, kočky, kdy se zaběhnou, pavouk s pěti končetinami a sem tam roj včel. Když k tomu připočtu sádrovou husu, která má také o nohu méně a z levé strany ji podpírá torzo túje, na nedostatek společnosti si nemůžeme stěžovat. Přesto nejsme pasáčky hvězd ani strážci posledních zrnek písku v poušti dávných obyčejů. Jsme pouze těmi, kteří propadli kouzlu československého vlčáka. Těmi, kteří v něm hledají to, co nenacházejí sami v sobě - bezelstnost, oddanost a věrnost.


Zpět na obsah | Zpět na hlavní nabídku